Přemda a Tonda

12. října 2008 v 16:56 | Silverado




 


Přemkova kuráž

6. října 2008 v 21:29 | El Dorado
Jsou země, kde se nežije tak bezpečně, jako v České republice. Lidé v brazilských či afrických slumech se musí umět ohánět, aby si uhájili své místo pod sluncem. Často je pro ně nutné někoho zákeřně napadnout, ať už aby snížili riziko vlastního zranění během nějakého konfliktu, nebo aby mohli někoho bez velké námahy okrást. Jejich postup je stejně účinný, jako sprostě jednoduchý. Pozornost oběti je odvedena hovorem, vyvoláním menší nehody, nebo hádkou, poté připravený útočník, o kterém nikdo neví, napadne oběť ze zálohy, nejlépe zezadu. Takové nechutnosti se ve světě odehrávají tisíckrát za den. Přestože je to pro civilizovaného člověka odporné, lze to u lidí, kteří se nemohou spolehnout na to, že se dožijí dalšího jídla, nějakým způsobem pochopitelné. Žijí v tak tvrdých podmínkách, že si soucit nemohou dovolit a mluví pro ně, že soucit také od nikoho neočekávají.

Džamila má pro takové lidi jistě více, než jen pochopení a považuje jejich chování za kulturní obohacení, které by se mělo zavést i v Evropě, my ostatní jsme ale velmi rádi, že se v civilizovaném světě řeší problémy jinak. Připadá nám proto velice divné, když se někdo chová u nás jako člověk v africké chudinské čtvrti, který už tři dny nejedl. "Přemek" Rabas 25. září na tiskové konferenci občanského sdružení Alternativa 4E ukázal, že se na svých cestách po světě poučil od těch správných lidí, když velice podlým způsobem napadl chomutovského politika Jaroslava Říhu. Jaroslav Říha si "dovolil" velice vtipným způsobem kritizovat Rabasovo působení jako ředitel Podkrušnohorského zooparku Chomutov a jeho následnou politickou kampaň, ve které se Rabas po svém odstranění z funkce stylizoval jako oběť chomutovské radnice a morální autorita. Na Rabasovo osočování a pomlouvání počestných chomutovských občanů reagoval jako jeden z mála dosti drsným, ale poctivým humorem. Pomocí satiry demaskoval Rabasovo farizejství, které se až na několik roztleskavačů začalo hnusit celému městu.

Pan Říha udělal ale několik chyb, které vedly přímo ke zmíněnému incidentu. Za prvé si myslel, že žije v Evropě a že se člen Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR bude chovat jako profesionální politik. Jeho druhou chybou bylo, že si myslel, že když někdo měsíce rozeřvává o jiných lidech lži, že ten samý člověk snese, když někdo o něm řekne špetku pravdy. U "Přemka" se pan Říha pořádně přepočítal, ale ruku na srdce, kdo by se nepřepočítal? Že je Rabas "svůj" ví v Chomutově každý. Za zákeřného surovce ho ale ani většina jeho protivníků nepovažovala.

Na zmíněné tiskové konferenci se Rabas zachoval podle nahoře popsaného "slumového" scénáře. Ke konci konference se na Jaroslava Říhu nejprve vrhla Rabasova milenka Iveta Houfová a napadla ho urážkami a několika údery. Říha ji chytil za ruce, protože jako normálně vychovaný člověk nechtěl udeřit ženu, i když na to měl plné právo. Rabas poté využil Říhovy neschopnosti pozorovat dění kolem sebe a sprostě ho napadl pěstmi. Naštěstí není Rabas dobrý rohovník, takže jeho údery neměly velký účinek. Jako alternativně vyvinutá osobnost (tak by to řekla Džamila) ale přece jen vyvinul značnou sílu a mrštil pana Říhu vztekle proti zdi. Celý incident byl dobře promyšlený a následná reakce Rabase ukazuje, v jakých kruzích se nyní pohybuje. Tvrdil totiž, že neměl v úmyslu pana Říhu napadnout, že jen chtěl ukončit konflikt mezi panem Říhou a svou konkubínou. Ve skutečnosti tedy chtěl panu Říhovi pomoci ze svízelné situace.

Celá ta nechutná fraška ukazuje, jaký je Rabas namyšlený nadutec. Sám uráží nehorázným způsobem spoustu lidí, ale přijmout úder nedokáže. I na to, aby se prorval, musí poslat nejdříve k odvedení pozornosti ženu. Chová se jako někdo ze slumu, ale k tomu není v našem prostředí důvod. Ještě musí ale na své "technice" trochu pracovat, moc ran nesedělo, to umí v Africe lépe. Jeho následná obhajoba ale ukazuje, že už se rozvíjí dál. Dobré gaunerské triky ho jistě naučí chomutovský homo criminalis Antonín Drbohlav, který je Rabasovým hlavním poradcem a mecenášem. Pokud ho Rabas dostane v Chomutově na radnici, tak se budeme ještě všichni divit, co je u nás všechno možné. Ale jak říká Džamila, menšiny se nesmí diskriminovat, takže si možná i Mafie zaslouží nějakou tu šanci.

 


Gospodin (господин) Rabas aneb jak utrácí idealista

2. září 2008 v 23:01 | El Dorado
Když nějaké dítě dostane do rukou peníze, tak je většinou rychle utratí. Některé děti jsou výjimkou, protože je jejich rodiče od malička vedou k šetření. Takových dětí je málo a jejich šetrnost zpočátku není jejich zásluhou. Opravdový zlom ale nastane téměř u každého člověka v okamžiku, kdy vstoupí do pracovního procesu. Tato zkušenost je klíčovým momentem ve vývoji osobnosti, téměř všichni jsme tímto stádiem prošli. Dospívající člověk si uvědomí hodnotu peněz, ujasní si, že se musí vydělat prací. Někdy se ale něco pokazí a někteří lidé si tuto skutečnost neuvědomí nikdy, nebo až velmi pozdě. Vyhazují peníze jiných lidí celý život a nestarají se o tu mrzkou pravdu, že někdo jiný totiž předtím musel na ně tvrdě pracovat. Jsou to buď delikventi, zneuživatelé sociálních dávek, nebo takzvaní idealisté, kteří sami o sobě prohlašují, že jim na penězích "nezáleží". Ta posledně jmenovaná forma příživníka je obzvláště nebezpečná, protože tito lidé jakožto "idealisté" jednají z pozice sebevědomých mravokárců. Normální zloděj je rád, když něco ukradne, nemyslí si ale, že má na ukradenou věc právo. Prostě si ji vzal, jejího pravoplatného majitele ale sotva vidí jako svého dlužníka. Ne tak náš "idealista".
Poté co byl Přemysl Rabas vypoklonkován z vedení Podkrušnohorského zooparku Chomutov, tak zvedal ruce k nebesům a brečel, že mu bylo ublíženo. Když byl následně konfrontován s obviněním, že špatně hospodařil, tak to hystericky popíral. Tvrdil, že se proti němu spikla radnice, že všechno jsou jen záminky a že jeho případ má údajně politické pozadí. Tehdy se mohlo zdát, že stojí slovo proti slovu. Nyní jsme chytřejší. V období od 08.04.2008 do 31.07.2008 proběhla veřejnoprávní kontrola na místě u příspěvkové organizace "Podkrušnohorský zoopark Chomutov" (dále jen Zoopark), během které byly odhaleny závažné nedostatky, u kterých se částečně může jednat o trestné činy. Výsledky této kontroly (Informativní zpráva o výsledcích veřejnoprávní kontroly v PZOO, p. o. č.j. R/ÚIA/39/2008), stejně tak jako posouzení tohoto dokumentu z hlediska trestněprávního, jsou autorovi tohoto článku nyní k dispozici. Z těchto dokumentů vyplývá, že se Přemysl Rabas dopustil během svého působení jako ředitel Zooparku závažných chyb.
Vážným důvodem pro Rabasovo odvolání byla skutečnost, že vedl Zoopark netransparentním způsobem, přičemž mu bylo zvláště vytýkáno, že jedná bez ohledu na zájmy zřizovatele. To se nyní potvrdilo. Poslední znění Zřizovací listiny Zooparku, kterou měl audit k dispozici, bylo ze dne 03.05.2005. Zastupitelstvo města Chomutov ale schválilo dne 31.03.2008 změnu Zřizovací listiny Zooparku, tato změna však byla Rabasem ignorována. V rámci příspěvkových organizací se řeší řada záležitostí interními směrnicemi. Dle čl. 3 odst. 3.1. Zřizovací listiny má ředitel Zooparku povinnost, předkládat příslušnému orgánu zřizovatele návrhy na schválení těchto interních směrnic. Tím se ale "svůj Přemek" moc nezatěžoval. Z toho také vzniknul všem známý problém se samovolným zvýšením vstupného do Zooparku. Rabas sice vydal vlastní směrnici "Ceník vstupného a služeb poskytovaných PZOO", která byla platná od 01.04.2008, bohužel mu ji ale nikdo neodsouhlasil. O peníze občanů města si tak řekl Rabas sám. Jako idealista je ale uměl utratit a samozřejmě je chytřejší, než vedení města, takže tady asi není důvod ke stížnostem.
Zajímavý je také personální audit, který byl proveden na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi Zooparkem (tedy Rabasem) a Ing. Monikou Pauliovou dne 06.08.2007. Doba auditu byla stanovena smlouvou na období od 07.08.2007 do 15.09.2007, tedy na zhruba pět týdnů. Smlouvou byla stanovena odměna ve výši 25.000,- Kč. Tento audit následně probíhal od 07.08.2007 do 07.12.2007, tedy cca 13 týdnů, přičemž bylo uhrazeno 100.000,- Kč. Bylo vyplněno 46 formulářů, závěrečné zhodnocení celého auditu nebylo předloženo. To vše bez dodatku ke smlouvě. Tady si "svůj Přemek" už trochu ušpinil ruce. Externí firma NEWTON Solutions Focused, a.s., která byla přizvána k posouzení tohoto auditu, dospěla k závěru, že se u předložené složky dokumentů nemůže jednat o personální audit. Průběh celé frašky, stav materiálů a chybějící výsledek jsou absolutně neadekvátní uhrazené částce. Zde zřejmě došlo k menšímu vylepšení domácí kasičky idealistickým tunelováním.
Další kuriozitou je Rabasovo nakládání s nemovitostmi Zooparku. V hlavní budově Zooparku nechal od roku 1995 bydlet jistého pana Stacha. Jedná se o užívání vestavby 3+1 v půdním prostoru č. 259, ul. Přemyslova. K tomuto bezplatnému užívání neexistuje právní důvod. Pan Stach hradí jen poplatky za elektrickou energii. Není to krásné? Jen idealista může mít 80m2 velký byt zdarma.
Velmi zábavná je skutečnost, že byly odhaleny velké zmatky v souvislosti s užíváním Rabasova (omlouvám se za tento idealistický pohled na věc) vozového parku. Kontrolou Knih jízd bylo zjištěno, že nejsou vyplněny řádně první stránky, stránky nejsou číslovány, chybí časy odjezdů a příjezdů, účel cesty, vyčíslení počátečního a konečného stavu tachometru, stav motohodin, není uváděno, zda se jedná o služební, či soukromé cesty, knihy neobsahují záznamy o všech tankováních PHM. Ze zprávy plyne, že u vozidel se počet ujetých od zúčtovaných km liší o 9.190 za rok 2006. Pro nedostatek podkladů nebylo kontrolu za rok 2007 vůbec možno provést. Tomu odpovídá i svědectví, že Rabasův "kamarád" Roman Pislcejk (zvaný Piclfuk), který rád chodí se svou ženou ve dne po domě nahý, často užíval vozidla Zooparku pro své účely. Teď by mohl naivní čtenář namítnout, že bordel v papírech může mít každý. Proč tedy nakonec řešit ta auta a ne jiné závažnější kauzy, které citovaná zpráva bezesporu obsahuje? Odpověď je jednoduchá. Na Rabasově zacházení s vozidly Zooparku se projevuje jeho "idealistická" mentalita. Člověk, který se nechal před svým vstupem do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR slyšet, že by se měl zdražovat benzín a který údajně jezdí MHD, projezdil se svými přáteli tisíce litrů pohonných hmot. A to všechno nechal zaplatit daňového poplatníka. Teď, když už byl ze Zooparku odstraněn, tak si musí benzín platit sám. Tato zkušenost bude jistě klíčovým momentem ve vývoji jeho osobnosti, i on tímto stádiem bude muset projít. O frivolních cestách do zahraničí, nadaci na ochranu zvířátek a dalších vtipných dobrodružstvích "svého Přemka" někdy příště, zábavných podkladů je dost a bude se přitlačovat.

Transparency international (TIC) v Chomutově aneb průhledná fraška

8. července 2008 v 15:48
Transparency international je taková zvláštní záležitost. Má se jednat o nevládní "neziskovou" organizaci, která podle svého pohledu na věc bojuje s korupcí. Je činná celosvětově, přičemž vedle centrály v Berlíně existují i pobočky v různých jiných zemích. Tak se dostalo i České republice té pochybné cti, že na jejím území vznikla taková malá pobočka. Jedná se o organizaci Transparency International - Česká republika (TIC).

V podstatě se chování reprezentantů této organizace dá popsat tak, že objíždějí různé obce a nechávají si donášet od nespokojených lokálních drben klepy o tamní domnělé korupci. Tyto poznatky na místě probírají s co možná největším počtem lidí. Přitom dělají důležité obličeje, jsou pobouřeni či šokováni, zatímco s farářským výrazem malují čerta na zeď a vyvolávají atmosféru výjimečné situace. Samozřejmě že oni se vidí jako ti, kteří problém následně vyřeší. Zároveň očkem hází po mediích, aby si co možná nejvíce lidí všimlo, že vůbec existují. Je to taková kombinace z ufňukané touhy po publicitě na straně jedné a přízemního donašečství na straně druhé.

Dříve, když se ještě upalovaly čarodějnice, byli takoví "pomocníci" nebezpeční, protože vyvolávali davové psychózy. Dnes je ten cirkus spíše směšný. Každopádně si od té doby, co jezdí kašpar s pohřebním vozem po Chomutově, u nás podávají kliku různé světské existence. Bylo tedy jen otázkou času, než několik snaživců vyzvalo TIC, ať do Chomutova pošle pár kočovných "expertů", aby nás zachránili. Především na blogu Harrypc (a dalších) se na příjezd těchto osob velice těšili a pravidelně upozorňovali na termín 30. června od 18 hodin, kdy se měla konat v Chomutově "debata" s TIC na téma korupce. Jejich záměrem bylo vyvolat dojem, že se kvůli údajným nekalým praktikám na Chomutov obrátil celorepublikový zájem veřejnosti.

Tato debata ve stanoveném termínu skutečně proběhla. Jaké ale muselo být zklamání zástupců TIC a "nespokojených občanů", když se na místo schůze dostavilo i s uklizečkou a provokatéry pouze kolem 42 osob. Jinak vše proběhlo dobře, ředitel TIC David Ondráčka dokonce jednou mohl vypustit z úst ohledně Petra Točína větu "to je neuvěřitelné". Tím plně vystihnul podstatu problému. Proběhlo pro zúčastněné jistě srdečné tlachání hodící do nálevny čtvrté cenové skupiny, které bylo ukončeno přes očividnou impotenci celé akce výměnou kontaktů a slibů budoucí spolupráce. Jeden právník z TIC ještě své posluchače upozornil na to, že mohou donášet i telefonicky.

Celé to bylo tak ubohé, že původci toho všeho už o té akci nenechali padnout jediné slovo. To, co se ještě nedávno velkohubě se vztyčeným ukazováčkem propagovalo, nyní nestojí ani za tu nejnepatrnější zmínku. Zapomnění je někdy ale také řešení a určití lidé tohoto prostředku využívají poměrně často.

Ondráčka a jeho spojenci všemu nasadili korunu, když se nechali slyšet, že TIC nemohla sehnat v Chomutově na svou akci vhodné prostory. Když nakonec chomutovský magistrát (proti kterému byla celá akce namířena!) poskytnul TIC zasedací místnost, byli podle vlastních slov "už tak paranoidní a nevěřili, že najdeme místnost skutečně otevřenou", že si "raději zamluvili ještě jeden sál" (přestože předtím údajně nic nešlo sehnat, najednou byly sály dva na výběr). To by asi chtělo vyšetření v nějakém kvalitním psychiatrickém zařízení, začátky schizofrenie zůstanou často dlouho neobjeveny. Ale možná se mýlím, vždyť jak řekl někdo na Harryho blogu, i stěny mají uší.

Jedna dobrá věc z toho všeho ale vzešla. Chomutováci ukázali, že až na ojedinělé výjimky nejsou žádní pomluvači a udavači. Protistrana se tváří v tvář ubohé účasti ani nezmohla na své obvyklé osočování, že jsou totiž Chomutováci lhostejní k osudu svého města. Každý soudný člověk ví, že opak je pravdou.

Zelený hazard

2. července 2008 v 12:33
V poslední době vzbuzuje každý krok chomutovské radnice u určité části občanů odmítavý postoj. Jedná se zásadně o jakékoli jednání městských orgánů, věcná diskuze s těmito lidmi není možná. Projevují se jen nechutnou agitací na veřejnosti a šířením nactiutrhačných pomluv ve městě. Je jich málo, ale jsou o to více slyšet. Rozvrací a štvou, kde jen můžou. Mají svůj pohled na svět a veškeré své projevy podřazují svému jedinému cíli, chtějí totiž nahradit dosavadní vedení radnice svými zástupci. Jejich vůdci jsou vesměs lidé bez osobnosti, kteří už někde zkrachovali, nemohou tudíž chomutovským občanům nabídnout žádný vážně míněný program. Následkem toho je, že logika je těmto lidem cizí a demagogie vlastní.

Nejlépe se to dá ukázat na problému s hernami, jejichž činnost byla omezena městskou vyhláškou č. 3/2008 o regulaci provozování výherních hracích přístrojů z 31.03.2008. Smyslem této vyhlášky je zabránit provozování herních automatů v určitých částech Chomutova. Jedná se o střed města, o určitá městská sídliště a o okolí veřejných budov. Provoz herních automatů sice přináší obcím zisky z daní, má jinak ale zhoubný vliv na kvalitu života ve městech. Hraní hazardních her vede u určité části lidí k závislosti. Hazardní hráči tak často ztrácí nad sebou kontrolu. To vede k rozsáhlé trestné činnosti v okolí heren. Někteří provozovatelé heren také dopouští, aby na herních automatech hráli mladiství, což je v rozporu se zákonem. Menšími neduhy ve srovnání s tím jsou rušení nočního klidu, projevy alkoholismu a znečišťování částí města. Tyto destruktivní projevy chtěla radnice svou vyhláškou omezit. Nutno ještě podotknout, že vyhláška je v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 z. č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách.

Každý určitě očekával, že se proti této vyhlášce postaví provozovatelé heren a tvrdé jádro jejich zákazníků/obětí, kteří už nemohou bez "své" herny žít. To se také stalo, ale překvapivě tito lidé nalezli spojence v řadách chomutovských členů Strany zelených a hnutí PRO CV. To se zdá na první pohled být nesmyslem. Zelení (a jejich chomutovští spojenci) se prezentují veřejnosti jako idealisté. Údajně slouží vyšším cílům, jako jsou ochrana životního prostředí, prosazování práv zvířat a lidí (v tomto pořadí), nebo třeba boj proti korupci (to o sobě pro změnu tvrdí členové PRO CV). Ve skutečnosti jsou to většinou neproduktivní lidé (některé výjimky samozřejmě jsou), kteří se snaží uhnízdit v neziskovém sektoru. Na lidi, kteří normálně pracují a živí je, shlížejí s opovržením. K jejich póze patří vzbuzování dojmu, že jim nezáleží na materiálních hodnotách. Je nutné, aby ostatní měli vůči nim špatné svědomí, jinak by přestali platit.

V Chomutově se tito lidé nyní snaží zpochybňovat zákaz automatů například tím, že vyhláška nezabrání provozu herních elektronických videoterminálů, spadajících pod Ministerstvo financí. To je sice pravda, ale město Chomutov může určovat jen to, co mohou obce řešit v rámci svých kompetencí. Dále rádi poukazují na skutečnost, že město přišlo o část svých příjmů.

Úplně se hazard z města vyhnat nedá, jde o to, převzít iniciativu a dosáhnout alespoň dílčích úspěchů, i za cenu finanční újmy pro městský rozpočet. Zrovna skutečnost, že peníze nejsou všechno by přece ti "idealističtí" lidé měli chápat. Tak nezištní, jak se možná některým zdá, ale samozřejmě nejsou, proč ale tito lidé brojí proti vyhlášce, když je takové chování přímo usvědčuje ze lži?

Důvod je prostý, jsou to totiž ti nahoře zmínění nespokojenci. Jejich touha po změně většinových poměrů v městské radě a v zastupitelstvu je dohnala k neskutečným aliancím. Chytají se jako topící každého stébla, protože vědí, že jsou v absolutní menšině. Nikdo z větších politických stran s nimi nepůjde a drtivá většina občanů je nepodporuje. Proto se jim hodí každá příležitost, kdy na sebe mohou upoutat pozornost a získat voliče pro příští volby. Nějakou roli možná také hrají údajné obchodní vztahy členů chomutovských zelených a jejich spojenců s určitými podnikateli.

O to zábavnější je, že ministryně Džamila Stehlíková (Strana zelených), poznala ducha doby a začala prosazovat silnější regulaci hazardu. Podle průzkumu, který nechala zpracovat, chce až 80 procent měst a obcí regulovat provoz hazardu na svém území. Dále uvedla, že přes 85 procent obcí vnímá negativa hazardu například v podobě kriminality za výraznější než finanční přínosy, které herny odvádějí do obecních pokladen. Stehlíková chce obcím pomoci a umožnit jim vetší kontrolu nad hernami na jejich území. Z toho vyplývá, že s chomutovskou vyhláškou určitě souhlasí. Tady je vidět, že si zachovalo alespoň vedení Strany zelených v Praze chladnou hlavu. Nejednají navenek tak očividně v rozporu se svými ideály. Na to ale neberou chomutovští zelení ohled, jejich šedá eminence "Přemek" Rabas by svou stranu třeba i zničil, když by to posloužilo naplnění jeho osobních přání. A ty se mohou naplnit jen v Chomutově.

Medvědí služba aneb úvaha o skutečné lásce ke zvířeti

30. června 2008 v 15:30
Vztah člověka ke zvířeti prošel v poslední době velkými změnami. Po celou dobu trvání lidské civilizace bylo na zvířata pohlíženo jako na tvory, jejichž hodnota se určovala jedině podle jejich možného využití ve prospěch člověka. To nevylučovalo emociální vztahy lidí ke zvířatům. Například by každý středověký lovec určitě o sobě řekl, že zvířata a přírodu miluje, kdybychom se ho na to mohli zeptat. Miloval zvířata ale jiným způsobem, než většina z nás dnes. Například snahy dnešních zoologických zahrad o držení zvířat v podmínkách, které se pokud možno přibližují jejich přirozenému životnímu prostředí, by takovému člověku připadly asi hodně bláznivé. Jak se zvíře cítí a jaké jsou jeho přirozené potřeby bylo pro průměrného Evropana donedávna absolutně nezajímavé, i když si to zvíře třeba rád pohladil (pokud to bylo bezpečnostních důvodů možné).

Jak se i u nás v dnešní době postoje ke zvířatům stále liší, ukazuje osud medvěda zastřeleného na Chomutovsku v roce 2000. Tento medvěd (říkejme mu Míša) se objevil v první polovině roku 2000 na Moravě. Míša byl schopný se sám o sebe postarat. Protože ale zabíjel užitková zvířata a očividně neměl strach z lidí, brzy na sebe nežádoucím způsobem upozornil. Někteří "odborníci" začali uvažovat o tom, že by Míša mohl být nebezpečný, že odněkud utekl a že tedy do volné přírody vlastně nepatří. Míša sice vůči člověku žádnou agresivitu neprojevil, ale tisk mu také nebyl nakloněn a tak se začalo uvažovat o jeho odchytu. Mělo se tím zřejmě předejít i výhružkám z řad některých občanů, kteří chtěli Míšu zabít, přestože je medvěd hnědý na seznamu ohrožených druhů.

Večer 4. srpna 2000 v 21:30 hodin vlezl Míša do pasti, do které byl mrzkým způsoben nalákán na medové plástve. Za dva dny poté byl odvezen do čtyřměsíční karantény v chomutovském Zooparku. Tehdejším ředitelem Zooparku byl MVDr. Přemysl Rabas, zvaný též "Přemek". Tento člověk je dodnes spoustou lidí považován za znalce ve svém oboru. Jeho zkušenosti a míra jeho angažovanosti nebyly bohužel dostatečné na to, aby Míšovi mohly zachránit život. V pondělí 10. října se totiž Míšovi podařilo uprchnout. Protáhl se otvorem v horní časti klece, který měl velikost 60x60 cm. Že se Míša pokusil uprchnout, byla z jeho strany úplně přirozená reakce, která se dala u tvora zvyklého na volný život v přírodě očekávat. Zavřít divoké zvíře do klece s větším otvorem tak svědčí o strašném diletantství zúčastněných osob, zvláště MVDr. Rabate jako ředitele.

Ty nejhroznější události měly ale teprve následovat. Míša během svého útěku překonal oplocení Zooparku. Vedení Zooparku nebylo schopné medvěda chytit a vyrozumělo Městskou policii, která měla Míšu zastřelit. Nastalo nechutné divadlo, protože se to přes několik zásahů do Míšova těla nepovedlo. Takové nechutné veřejné trápení zvířete bylo v Chomutově doposud ojedinělé. Dodnes se některým občanům z toho dělá špatně. Míša byl nakonec zabit s pomocí kulovnice zástupce ředitele Zooparku.

Jak mohl člověk, který se dodnes na veřejnosti chvástá, jaký že je to expert na ochranu zvířat, něco tak odporného dopustit? "Přemek" nebyl schopný zajistit bezpečný pobyt Míši v Zooparku. Asi k němu necítil tu lásku ke zvířeti v moderním pojetí, jinak by se to nestalo. I jeho dlouholetý přítel Doc. JUDr. Milan Kindl CSc., který je v Chomutově znám jako velký ochránce zvířat, s ním kvůli brutálnímu zabití Míši skoro rok nemluvil.

"Přemek" je v Chomutově neblaze proslulý svými "kšefty" s parožím a kůžemi, které dle svědectví několika zaměstnanců Zooparku prodával až do SRN (jména nebudu tady zveřejňovat, "Přemek" určitě ví, o koho jde a stejně tak ví, že je to pravda, i když bude tvrdit něco jiného, byla to ta středověká láska ke kožichu). Tentokrát ale všechno šlo oficiální cestou a Míšova mrtvola skončila jako preparát ve sbírce Okresního vlastivědného muzea Vsetín.

"Přemek" je nyní se svým kumpánem a obchodním partnerem Romanem Pislcejkem v Africe. Pro "Přemka" je to jistě velká finanční oběť, když jako hlava rodiny domů podle vlastního prohlášení přináší jen 16 500,- Kč měsíčně (viz. první článek na tomto blogu). Za to si zaslouží naše uznání. I když ne tak docela, "Přemek" totiž rád cestuje na úkor daňových poplatníků. Odcestovali do oblasti, kde žijí poslední gorily, aby byly nápomocni jejich záchraně před vyhynutím, jež těmto zvířatům bezprostředně hrozí. Je ale nepochopitelné, jak chce člověk (expert), který nebyl schopný zabránit utýrání jednoho středoevropského medvěda, jenž se nacházel v jeho péči, zabránit vyhubení celého živočišného druhu někde v Africe.

Největší demokracie světa v ČR

26. června 2008 v 17:42
Každý, kdo zaslechne slovo "Indie", hned myslí na exotickou zemi, prastaré civilizace, nádhernou přírodu a na tajuplné vůně kadidel a koření. Hned potom se mu vybaví i stinné stránky této země, jako jsou bezpráví kastovního systému, strašná chudoba většiny tamního obyvatelstva, mrzačení dětských žebráků a těžký osud indických žen. Ale není tato existence krásy a bídy na stejném místě ve stejném okamžiku tím, čím se vyznačuje většina zemí tzv. Třetího světa? Je, ale Indie je ojedinělá určitou zvláštností. V této zemi totiž funguje už od jejího osvobození se z područí Britské monarchie demokracie. Indové jsou na to právem hrdí a nazývají svou zemi největší demokracii světa.

Málokdo si uvědomuje, že strašné poměry v Indii vyvrací většinu moderních západních teorií o vývoji lidské společnosti. Skoro každý občan USA nebo Evropské unie by přitakal dnes populárnímu názoru, že zavedení demokracie v nějaké zemi automaticky vede k lepší ochraně lidských práv a k většímu blahobytu všech.

Bohužel tomu tak není. Stejně jako výstavba zaprděných panelových domů, útisk lidí a prodej levného piva nevedly k přeměně lidí v "uvědomělé socialistické osobnosti" (změna společenské základny, tedy materiálních podmínek, měla vést ke změně společenské nadstavby), jak doufali komunisté, tak stejně tak nestačí vypuštění nějakého ideálu do světa k potlačení tisíce let starých zvyklostí.

To je totiž hlavním problémem té "největší demokracie světa", přestože tam existují svobodné volby, státní orgány a moderní zákony, lidé tam žijí jako ve středověku. Například ty "demokratické volby" stojí na indickém venkově doslova za všechny prachy. Většinou v nich zvítězí podstrčený kandidát místního velkostatkáře. Proč ti lidé volí kandidáta svého utlačovatele? Protože za to dostávají peníze a věcné dary. Většina z nich je zároveň zaměstnanci a dlužníky místních velkostatkářů. Za svůj hlas jsou často placeni na místě v hotovosti. Tak vzniká koloběh, který vede k tomu, že "svobodní občané" nemohou uplatňovat svá práva. Byly přece za svůj hlas řádně zaplaceni, tak ať poslouchají.

Každý, kdo čte tyto řádky, si teď jistě řekne, že je to strašné. Mrazení přebíhající po zádech ale tlumí jistota, že naštěstí nežijeme v takových poměrech, že u nás se hlasy při volbách nekupují.

Bohužel se i u nás hlasy kupují. Stalo se to během voleb v roce 2006 v Mostě. Volby vyhrál nový politický útvar SMM (Sdružení Mostečané Mostu). Nazvat tuto skupinu politickou stranou by asi nebylo přesné, přestože tak částečně vystupují. Průběh voleb byl velice bouřlivý. Členové SMM, které je pod vlivem zámožných podnikatelů, si začali stěžovat na údajnou korupci ve městě.

Vzniklé situaci se SMM postavilo s dosud nevídaným programem. Stěžejním principem tohoto programu bylo, že měl ve všech možných ohledech slibovat co největšímu množství voličů v případě zvolení SMM okamžitý materiální prospěch. Bylo slíbeno, že MHD bude pro děti a pro důchodce zdarma. Svoz a likvidace odpadu se měla stát bezplatnou pro všechny občany. Mělo být zasaženo do privatizace městských nemovitostí.

Členové SMM také rozdali cca. třináct tisíc losů slibujících výhru (nákupní poukazy do Tesca, kola, počítače a tři auta), ale pouze za předpokladu, že SMM volby vyhraje. V tomto směru se proslavila šedá eminence SMM Ing. Jiří Zelenka. Tento podnikatel slíbil svým četným zaměstnancům (podle jeho vlastních slov jde o více než tisíc dvě stě lidí) v případě svého zvolení třináctý plat. To na něho prozradil jeho spolupachatel Vlastimil Vozka, jinak místopředseda představenstva Důl Kohinoor a.s.

Největší úspěchy slavilo SMM v sídlišti Chánov. Obyvatelé tohoto místa se etnicky moc neliší od venkovských Indů. Jejich kulturní úroveň akorát trochu zaostává za poměry indických nevolníků. Před touto volbou chodilo v Chánově volit jen jedno procento lidí. V roce 2006 jich šla volit skoro třetina, přičemž SMM dalo svůj hlas 98% z nich. To je učebnicový příklad úspěšné motivace, kdyby to byl viděl Ivan Petrovič Pavlov, připadal by si jako břídil. I leckterý starý bolševik by s uznáním kývnul hlavou.

SMM volby nakonec vyhrálo a utvořilo koalici s KSČM. To svědčí o velké morální síle členů SMM a o jejich velkém vkusu ohledně výběru obchodních partnerů. Své sliby SMM z velké části splnilo a cynik se ptá, kde je v tom háček? Zadarmo nikdo nikomu totiž nic na tomto světě nedává. Investované peníze se musí zúročit. To v případě Mostu není problém. Vedoucí členové SMM jsou totiž spojeni se společnostmi, jejichž obchodní činností je mimo jiné rekultivace těžbou zdevastované krajiny. A přesně na rekultivaci získává Most stovky milionů korun. Jedná se o část z fondu ve výši 15 miliard korun, které stát vyčlenil na zahlazení škod po důlní činnosti. Na otázku, co s penězi, odpověděl Vlastimil Vozka: "Nebojte, s tím si umíme poradit". Tuto skutečnost mu můžeme bez jakýchkoli vedlejších myšlenek věřit.

Takže vlk se nažral a ovce zůstala celá? Ne tak docela. Události v Mostě poškodily jednoznačně politickou kulturu v naši zemi. Zelenka a spol. ukázali, že je možné si hlasy lidí sprostě koupit. Každá strana slibuje svým voličům jisté výhody, vždyť stát má lidem zajistit možnosti osobního úspěchu. Má jít ale o rámcové podmínky, ne o přímou úplatu. Když je ta úplata ještě k tomu směšná, tak je to jen ponižující pro příjemce těchto "milodarů".

A co náš chytrák Zelenka? Pan Zelenka je zajímavý "podnikatel". Na stránkách SMM je vidět, že si ani nekoupí oblek, který by mu seděl, ale podceňovat ho by byla smrtelná chyba. Založil politickou stranu Severočeši.cz. Na sdružení si tato banda dle Zelenky už hrát nebude: "Je to nutné jen pro nás, abychom si peníze, které do toho vložíme, mohli dát do nákladů. V případě sdružení si totiž do nákladů nedáte jako podnikatel nic". Cílem "Severočechů" jsou radnice a hejtmanství v Ústeckém kraji. Do kampaně chce Zelenka napumpovat tolik peněz, kolik bude k jeho vítězství nutné. Údajně i stovku milionů korun.

To, co zní jako žvanění opilce, je ve skutečnosti vážně míněná výhružka. Kdo se podívá do obchodního rejstříku, ten zjistí, že je Zelenka společníkem BIS Czech s.r.o. Jeho podíl na této společnosti činní 24,5 %. Většinový podíl ve výši 51 % má německá společnost "Bilfinger Berger Industrial Services AG".

A odtud vane vítr. Zelenka se už chvástal, že za sebou má německý kapitál. Teď by mohl každý historie znalý čtenář namítnout, že Protektorát je už pryč. To je sice pravda, do ČR ale přesto proniká německý průmysl. Vlastně je to v dnešním globalizovaném světě normální, i když se nám to třeba kvůli naší ještě živé národní hrdosti nelíbí. Případ přisluhovače Zelenky je ale už tak nestydatý, že se nedá jen tak přehlédnout.

Zelenkovým mužem v Chomutově je mimochodem Antonio Drbohlav. Třeba tomu tady s Přemkem dají zelený nátěr.

L’Uomo deliquente aneb Panoptikum Města chomutovského

22. června 2008 v 11:44 | El Dorado
Italský průkopník psychiatrie a kriminologie Cesare Lombroso došel na základě svých zkušeností z praxe k závěru, že velká část zločinců se jako zločinci rodí (takového zločince nazval deliquente nato). Tito lidé byli podle Lombrosa pozůstatky dřívějších a tím pádem primitivnějších stadií lidského vývoje. Zločinec je podle jeho teorie bytost zařazující se mezi primitivy a šílence. Lze ho údajně poznat mimo jiné i na základě jeho fyziognomie. Lombrosovi názory byly později často napadány, protože odporovaly názoru, že je kriminálníky jako "oběti chyb společnosti" možno resocializovat. Pravdu lze jako obvykle nalézt někde mezi těmito dvěma extrémními názory. Jako vždy ale mají i extrémní pozice, jakou například ta Lombrosova jistě je, své opodstatnění. Spoustu lidí dožene třeba nouze a špatná výchova k asociálnímu chování, nějaký ten "deliquente nato" se ale občas také najde.

Přestože se MVDr. Rabas a jeho přívrženci ze Strany zelených a různých dalších organizací zdají být ožralí svou domnělou morální nadřazeností (ne, je to ještě lepší, oni teď přehodnocováním hodnot tvoří novou morálku, protože ta stará neuspokojuje jejich potřeby), vůbec jim nevadí, že se mezi nimi vesele zabydlely vedle velkého počtu starých komunistů různé postavičky z řad lokální galérky.

Asi nejprominentnější z těchto pofidérních bytostí je jistý Antonín Drbohlav (dále jen Antonio). Možná některým o politiku se zajímajícím občanům zůstala v povědomí jeho kandidatura do senátu v roce 2007. V těchto volbách prokázal Antonio, že je zkušeným politikem a skončil na jednom z posledních míst. Hlasovalo pro něho v prvním kole 396 občanů. Tento výsledek je jistě zábavný a svědčí o Antoniově velké popularitě mezi chomutovskými občany, ale pozor!

Antoniovy kvality se projevují totiž někde úplně jinde. Na Chomutovsku se Antonio proslavil svým svérázným způsobem "podnikání". Antonio ovládá totiž techniky, které jiní podnikatelé obvykle nepoužívají. Jejich nevýhodou je, že na to nemají dostatečně silný žaludek, ale i hrubou práci musí někdo odvést. Do jeho repertoáru patři údajně mimo výhružek, mlácení lidí a omezování osobní svobody i únosy. Za malou část svých aktivit strávil Antonio bohužel příliš krátký úsek své pozemské existence ve vazbě. Antonio v tom totiž umí chodit. Jedna vražda mu například dokázána nebyla. Samozřejmě jeho potrestání nepomohlo, cíle trestu nebylo dosaženo. O nějaké resocializaci Antoniovi osoby nemůže hovořit ani největší optimista. Každý kdo s Antoniem měl co do činění každopádně ví, že je sprostý a velice rychle vyhrožuje fyzickým násilím. Je to jedna z jeho mála možností komunikace. To může dosvědčit spousta chomutovských občanů.

Ale proč vůbec na blogu ztrácím čas s popisem takového člověka? Je bezesporu "jiný" a tím pádem zajímavý, nejsem ale ani kriminolog, ani antropolog a také nejsem psychiatr. Důvod je prostý, Antonio a MVDr. Přemysl Rabas se totiž začali "kamarádit". K moralizujícímu řevu Rabasových přívrženců připojil i Antonio svůj hrubý hlas. Chodí dokonce na jejich demonstrace. Kde se v něm vzala ta odhodlanost, bojovat za zájmy chomutovských občanů (jak to údajně dle svého názoru dělají Rabasovi fanoušci)? Že chomutovská radnice dotovala hokejistickou dráhu jeho syna Antonio očividně zapomněl. O jeho motivaci lze jen spekulovat. Faktem je, že si "Přemek" dokonce zařídil v jedné nemovitosti Antonia kancelář. Antonio je díky svým "aktivitám" finančně dostatečně zaopatřen (lidově řečeno je za vodou) a může poskytovat takové služby. Jedná se o pronájem, či o bezplatnou pomoc? Kdo ví. Každopádně by si "Přemek" jako samozvaný bojovník proti bezpráví měl lépe vybírat, s kým se bude stýkat.

Rabas byl vždycky trochu "světský", kriminálník ale nikdy nebyl. Zatím ho kontakt s Antoniem jen diskredituje, mohlo by se ale stát, že by přestal být schopný držet s Antoniem krok. To by mohlo být nebezpečné pro "Přemkovu" fyzickou integritu. Na druhou stranu ale Rabas jako veterinář ví, jak zacházet s dravci. Rabasovi přívrženci každopádně asi také nejsou nadšeni tímto spojenectvím, když přijde řeč na Antonia Drbohlava, tak zarytě mlčí. Tak je to ale správné. Omerta, zákon mlčenlivosti, tak totiž funguje. Ať žijí nový pořádek a nová morálka.

Tento článek věnuji Petrovi Točinovi za to, že je nám všem zdrojem velkého veselí.

Rabasovo Kamencové jezero aneb „Přemek“ v Říši divů

10. června 2008 v 9:22 | El Dorado
V poslední době je populární spekulovat o tzv. alternativní historii. Více či méně seriozní vědci, ale i části laické veřejnosti, se snaží zpětně posoudit, jak by to vypadalo, kdyby se byl v nějakém okamžiku běh dějin obrátil jiným směrem. V České republice je například velice rozšířené, diskutovat o bojových schopnostech prvorepublikové armády, která ale za Druhé světové války do boje proti Německé říši vůbec nemohla zasáhnout. Angličané zase rádi spekulují o tom, zda by byly vyhráli tuto válku bez Churchilla. Částečně tak dochází k opravdu hodně zajímavým experimentům. Některé jsou spíše zábavné a velice spekulativní, jiné jsou podloženy určitými důkazy a mají blízko k pravdě.

V Chomutově dostal do podnájmu Kamencové jezero pan Zdeněk Fojtík. Určitá část občanů města je s touto situací nespokojena. O Kamencové jezero se totiž také zajímal MVDr. Přemysl Rabas, bývalý ředitel chomutovského Zooparku. Ten chtěl propojit areály Zooparku a Kamencového jezera. Měl tak vzniknout jednotný komplex, který se měl podle jeho představ restrukturovat. K tomu ale, jak již bylo jednou řečeno, nedošlo.

Co to ale má společného s výše zmíněnou alternativní historií? Je to ta skutečnost, že přívrženci MVDr. Rabase se pokouší spekulovat o tom, jak by vývoj Kamencového jezera a Zooparku proběhl, kdyby se uskutečnily plány MVDr. Rabase (nebo také "Přemka", jak ho láskyplně nazývají). To by nebylo samo o sobě nic špatného. To celé se ale děje se záměrem, zároveň zdiskreditovat způsob provozování jezera Zdeňkem Fojtíkem.

Zdeněk Fojtík je podle Rabasových přívrženců jako podnikatel údajně neschopný zachovat přírodní ráz Kamencového jezera. Mimo jiné se mu vytýká, že nechal ve středu jezera umístit nafukovací (a tedy odstranitelné) skluzavky. Dále je Rabasovcům trnem v oku dřevěná skulptura vodní příšery, která byla vztyčena na malém ostrůvku z přírodních oblázků.

Tyto atrakce byly přijaty veřejností pozitivně a jsou hojně navštěvovány. O tom se může přesvědčit každý na místě. Rabasovi přívrženci to ale vidí úplně jinak. Jim se tyto atrakce nelíbí a tvrdí, že kdyby Kamencové jezero provozoval MVDr. Rabas jako součást Zooparku, že by zůstalo víceméně bez jakýchkoli změn. Údajně by byl MVDr. Rabas zabránil veškeré komercializaci této nemovitosti a spravoval ji téměř jako nějakou chráněnou oblast. Jejich údajným cílem je zachovat tuto přírodní raritu dalším generacím. Ostatně tak to vidí dle vlastních výroků i MVDr. Rabas sám. Napadá v čele svých lidí rozhodnutí chomutovské rady pronajmout jezero Zdeňku Fojtíkovi a vede tvrdou kampaň v médiích proti každému, kdo se odvážil mu nějakým způsobem odporovat.

Vypadá to všechno tak šlechetně. Muž, který si vybudoval jako ředitel Zooparku pověst experta, velkého zastánce zvířat a ochránce přírody bojuje sám proti městu. Za ním stojí velice hlučná skupina příznivců, kteří tvrdí, že jim jde o záchranu jedinečného divu přírody před komercializací a tím pádem úplným zničením.

"Přemek" a několik zasvěcených vědí, co dělají, většina jeho zastánců to bohužel neví. Jejich alternativní výklad historie má totiž jednu vadu. Patří k těm vysoce spekulativním, k těm neseriózním a bohužel není ani trochu zábavný. Spoléhají se totiž pouze na ústně dané sliby MVDr. Rabase. Sliby jsou ale, jak každý ví, chyby a v tomto případě i sprosté lži. "Přemek" měl totiž s Kamencovým jezerem úplně jiné plány, než o kterých vědí jeho přívrženci. Osnova jeho projektu vyplývá z dokumentu, který zveřejňuji pod tímto článkem (viz. odkaz). Podle něho se měl areál jezera využívat vskutku jako "ojedinělá průmyslová zóna". "Přemek" je už dlouho známý svou náklonností velikášským projektům, které samozřejmě neplatí z vlastní kapsy. Jeho projekt nese název "C.V.VITÁLIA". To, co zní jako název potravinových doplňků pro pacienty postižené demencí, by ve skutečnosti znamenalo konec stavu Kamencového jezera a Zooparku, jak ho zná několik generací chomutovských občanů. Rabasovi zastánci řeší, zda Zdeněk Fojtík nechá stát (pro Kamencové jezero charakteristické) dřevěné kabinky. Samozřejmě že je nechá stát, ale někteří přesto lživé tvrdí, že se budou bourat. Uchází jim přitom, že "Přemek" tam chtěl (a možná ještě chce) vystavět skanzen, artcentrum, kongresové centrum a jiné "vymoženosti". Tím, že by MVDr. Rabas dostal pod kontrolu Kamencové jezero, získal by i tehdy obvyklé roční dotace ve výši cca. 3 000 000,- Kč, kterými město Chomutov dotovalo provoz Kamencového jezera. To vše by MVDr. Rabas korunoval zřízením tzv. "obchodních zón". Vzniklo by tak něco, co by se dalo nazvat "Krušnohorským Disneylandem". Plocha, která je v přirozeném stavu, by se drasticky zmenšila. V samotném Rabasově papíru je celý projekt vtipně nazván "hypermarket volného času". To je výstižná definice, Rabas by totiž z Kamencového jezera udělal fabriku na oddech a ze Zooparku tržnici.

Z uvedených skutečností vyplývá, že jsou představy jeho přívrženců dokonce i nebezpečné. S vědomím lidí, kteří se cítí být v právu, hájí agresivně věc člověka, který by přírodní ráz Kamencového jezera během nejkratší doby bez jakýchkoli výčitek svědomí (je přece ekolog) úplně zlikvidoval. Naštěstí k tomu nedostal příležitost. To vše údajně dělají s cílem, právě přírodní ráz Kamencového jezera zachovat. Rabas je sice zkušeným demagogem, ale každý rozumný člověk pochopí, že jsou jeho představy hrozné a že nemají s ochranou přírody nic společného.

Zdeňka Fojtíka Rabasovci kvůli několika nafukovacím skluzavkám pomlouvají a uráží, kde to jen jde. Zatímco "idealista" Rabas chtěl na Kamencovém jezeře kšeftovat a zvyšovat vstupné ("variabilní cenová struktura"), podnikatel Fojtík ponechal vstupné na 20 Kč pro dospělé a všechny nové atrakce je možné používat zdarma. Že Zdeněk Fojtík jezero provozuje bez městských dotací, čímž šetří daňovým poplatníkům peníze, je také nezajímá. Také nevidí, že Kamencové jezero si i pod vedením Zdeňka Fojtíka uchovalo svou tvář. Malé změny jsou prováděny s citem a v drtivé většině případů k lepšímu.

Doufejme, že ti jen neinformovaní se touto kauzou poučí. Určitá skupina lidí je ale proti všem argumentům obrněná. Pravda jim není dost dobrá, mají totiž svou vlastní. To je totiž ta podstatná vlastnost všech iracionálních lidí, že měří dvojím metrem. Zdeněk Fojtík se neukazuje se zvířátky a některým lidem se nelíbí odvaha, s jakou se pustil do práce. Rabas hladí kožichy a hned je jeho projekt chomutovského Disneylandu pro hlupáky ekologickým dobrodiním a může lidem plundrovat peněženky. Ještě se uvidí, "hypermarket volného času" si ale Chomutováci ze Zooparku a z Kamencového jezera udělat nenechají.

Kam dál